Moji milovaní farníci,

prázdniny se pomalu chýlí ke konci, a jak se s nimi končí čas dovolených a zaslouženého odpočinku, vracíme se zpět ke svým rodinám a do svých domovů. Pevně věřím, že jste se vrátili ve zdraví a že jste načerpali plno nových sil pro nadcházející každodenní práci, děti pro školu a další povinnosti.

V tomto novém měsíci nám naše matka církev dává i velké milosti v naší farnosti. V našem chrámu Povýšení sv. Kříže nás čeká pouť. Snažme se všichni připravit na tuto velkou slavnost a snažme se uctít toho, který za nás obětoval svůj život, to jest našeho Pána Ježíše Krista.

Tato slavnost není jen o kolotočích a dobrém jídle, přestože i to je dobré, protože člověk se má nasytit i tělesně a je dobré se i správně zabavit. V první řadě je pouť svátkem, kde máme načerpat sílu pro svou duši a oslavit našeho Boha. Náš kostel je zasvěcený Povýšení sv. Kříže, to jest té největší lásce, Synu Božímu, který je zdrojem odpuštění a pravé lásky.

Proto přicházejme k tomuto zřídlu živé vody a čerpejme milosti, které nám náš Pán dává zadarmo. Při této slavnosti můžeme získat také odpustky za obvyklých podmínek pro sebe a pro své drahé.

Nechť Bůh milosrdenství naplní vaše srdce láskou a požehnáním,

Vůně chrámu

Vezmi sobě vonných věcí, balsamu, onychi, galbanu vonného, a kadidla čistého, jednostejná váha toho bude. A uděláš z toho kadidlo, složení dílem apatykářským smíšené, čisté a svaté. A ztluka to drobně, klásti budeš z něho před svědectvím v stánku úmluvy, kdež přicházeti budu k tobě. Nejsvětější to vám bude. /Ex 30, 24 – 26/

Užívání kadidla - olibanum, řečeno vykuřovadla, je snad stejně staré jako náboženství samo. S jeho obchodováním se v Arábii a severní Africe začalo už před pěti tisíci lety. O kadidlu a jeho užívání se zmiňuje i Bible – Nový zákon vnímá kadidlo jako přírodní symbol a součást nebeské liturgie.

V knize Zjevení se uvádí: „Vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami věřících z ruky anděla před Boží tvář“. Starozákonní odkazy hovoří o dovozu této vonné přírodniny ze Sáby, dnešního Jemenu. Nejkvalitnější kadidlo pocházelo z Ománu a mělo cenu zlata a drahokamů.

Tato přírodnina patřila odedávna k liturgickým nástrojům. Používala se při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu a ne náhodou se stala symbolem modlitby. Byla pravděpodobně nejdůležitější ingrediencí sloužící k vykuřování v celé historii nejen v domácím životě, ale především v životě náboženském u starých Egypťanů, Babyloňanů, Peršanů, Židů, Řeků i Římanů. Kadidlo bylo podáno i jako jeden ze tří darů, které mudrci přinesli nově narozenému Ježíši a lidé si ho velmi cenili, jelikož v té době mělo cenu drahého kovu.

Pryskyřice z kadidlovníku jménem Boswellia sacra se z tohoto stromu sbírá po zaschnutí jednotlivých zrn, když je jeho kůra speciálně zahnutým nožem naříznuta, poté z ní vytéká jako mléčná šťáva. Přesně tak, jakoby strom krvácel, říká se, že roní slzy.

Využití této vonné pryskyřice má nespočet možností. V dávné historii se používala jako hygienický a desinfekční prostředek v chrámech a k osvěžení vzduchu v bazilikách. Staří beduíni z ní vyráběli hojivé masti, které byly používány nejen  v léčitelství, ale i k posmrtnému pomazání těla.

V dnešní době se přednosti kadidla využívají ve farmacii i parfumerii. Jeho éterická vůně nejen očišťuje, ale i léčí a to jak fyzické tak duševní zdraví člověka. Uvolňuje dýchání, zklidňuje mysl, tiší bolest, odbourává stres, svalové napětí a zahřívá. Vede člověka k danému rozjímání a zklidnění všech koutů jeho tělesné schránky.

Pro nás křesťany je vůně kadidla po tisíce let považována za jeden z nejsilnějších stimulantů lidského ducha, který se chce otevřít božskému. Vůně kadidla je smyslové znázornění vůně Kristovy a oblak dýmu je znamením Boží přítomnosti. A proč ho vůbec užívat? Protože jako křesťané jenom tělo „nemáme“, ale jsme „tělem“, a tak můžeme slavit liturgii všemi smysly.

Používání kadidla při bohoslužbě umocňuje slavnost, radost a hloubku mše svaté. Vyjadřuje úctu k Bohu, Božímu slovu, Božímu lidu či Božímu služebníkovi. Po staletí se k okuřování postupně přidávalo i okuřování oltáře, kříže, obětních darů, předmětů, vody i evangeliáře, z něhož se čte Evangelium, což se stává projevem úcty vzdávané Kristovi, stejně tak, jako okuřování kněze, jako nositele Jeho nauky a přítomného lidu, v němž jako v Církvi přebývá Ježíš Kristus. I okuřování zemřelého při pohřebních obřadech naznačuje úctu, kterou vzdáváme tělesným ostatkům, protože v nich sídlila nesmrtelná duše.

Vůně a mlžný opar kadidla je jako neviditelný šat, do něhož při mši svaté odíváme svoji duši, aby stále kráčela po duchovní cestě, která má daný směr i daný cíl. Tak jako stoupají jeho bílé proužky ke stropům našich kostelů a chrámů, tak stoupají k Bohu i naše modlitby v jednolitém sloupu lásky a víry v Ježíše Krista. Což umocňují i tato slova žalmu: „Jako kadidlo ať míří má modlitba k Tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť“.

Nad stránkami našich matrik:

Křty: Do našeho farního společenství byli přijati svátostným křtem tyto děti:

7.8.	Justýna Marie MAREKOVÁ	Praha 9, Hrdlořezy, Učňovská 381/10
7.8.	Sára STRADĚJOVÁ	Huslenky 63
14.8.	Daniel REJTHAR	Huslenky 605

Sňatky:

V sobotu, 3. září si udělí v 11:00 hod. v našem kostele svátost manželství snoubenci
Zdeněk FILA z Hovězí 578 a Hana KOŇAŘÍKOVÁ z Halenkova 534

Pohřby: Od posledního zveřejnění ve Farním hlase jsme se rozloučili s těmito farníky:

6.8.		Marie JUŘICOVÁ, roz. Václavíková	Halenkov 120	85 let
17.8.		Jaroslav LESKOVJAN	Halenkov – Dinotice 208	63 let
26.8.	11:00	Richard KRŇA	Halenkov 662	39 let
26.8.	15:00	Zdeněk STRBAČKA	Halenkov 456	82 let
31.8.		Ladislav ŽÁRSKÝ	Huslenky 207	57 let

V pátek, 12. 8., jsme se rozloučili v Hovězí s našim zesnulým farníkem, panem Josefem ZÁDILKÝM, vedoucím pohostinství „Pod Černým“, který zemřel náhle ve věku 61 let. Vzpomínejme ve svých modlitbách vděčně na pana Zádilského, jehož úslužných, srdečných a přátelsky milých služeb jsme všichni v hojnosti využívali v Huslenkách a svého času i v Halenkově v Lidovém domě. Odpočinutí věčné dej mu, ó Pane!