Moji drazí bratři a sestry,

vstupujeme do měsíce května. V tomto měsíci zvlášť uctíváme naši nebeskou Matku, Pannu Marii. Jako každý z nás byla i Panna Maria v tomto životě člověkem. Také musela čelit různým životním situacím a z Písma svatého víme, že její život nebyl vůbec jednoduchý, jak se někdo mylně domnívá. Maria měla na starost výchovu svého dítěte a chránila ho, jak nejlíp uměla. Víme, že když chtěli vojáci Ježíše za vlády krále Heroda připravit o život, musela spolu se svatým Josefem utéct do Egypta a také jej hledala v chrámě, když se ztratil. Měla strach o toho, kterého milovala, o svého syna, syna Božího.

Tak jako každá matka prožívá bolest, když vidí své dítě trpět, tak i Maria cítila bolest, když viděla, že je její syn odsouzen, bičován, a nakonec krutě ukřižován. Největší bolest proniká do jejího srdce, když drží ve svém náručí mrtvé tělo svého milovaného syna, našeho Pána Ježíše Krista. Matky, které jste odprovodili své dítě z tohoto světa předčasně, tuto bolest znáte. Bolest, která svírá srdce a není žádné útěchy, která by ji zmírnila. Přesně takto toto trápení prožívala i naše nebeská Matka Panna Maria.

Ale i přes všechny strasti a utrpení byla v srdci Marie stále nehynoucí naděje a živá víra. Víra, že její syn splní Boží vůli. Proto byl v jejím srdci plném bolesti také pokoj. Maria nikdy neplnila svou vlastní vůli, vždy se snažila hledat vůli našeho Boha otce. A proto Bůh její srdce naplnil milostí.

Dnes je Maria v Boží slávě. Věrnost se vyplatila a slova Písma svatého se na ní v plnosti vyplnily. Bůh nám na Marii ukázal, že utrpení tohoto světa nejsou nic v porovnání se slávou, kterou nám zjeví. Maria je vzorem nejen pro ženu, ale pro každého člověka. Je vzorem mužské odvahy, pokory a touhy po Bohu. Ona sama přece nosila pod srdcem živého a jediného Boha, našeho Pána.

Moji milovaní, nechť je nám naše a Ježíšova Matka vzorem a posilou v každodenním životě, abychom s ní jednou mohli společně zvolat „Velké věci se mnou učinil ten, který je mocný.“

Přeji vám krásný květen a těším se na vás na mších svatých a pobožnostech, při kterých budeme oslavovat našeho Boha v nebeské Matce Panně Marii.

Naše účast na rozloučení s Milosrdnou sestrou sv. Kříže – Jiljí Šulákovou.

Do farnosti došlo oznámení, že z vůle Nejvyššího odešla na věčnost SESTRA M. JILJÍ ŠULÁKOVÁ, Milosrdná sestra svatého Kříže, naše halenkovská rodačka. Zemřela v úterý, 29. března 2016 v Kroměříži.

P. Ján nás vyzval, abychom se pohřbu zúčastnili a on sám, jako duchovní správce Halenkova a řeholník v jedné osobě, se spolu s námi vydal autobusem Charity na rozloučení, které se konalo v kapli Milosrdných sester svatého Kříže na Koperníkově ulici v Kroměříži v úterý, 5. dubna 2016 v 10,00 h.

Sešlo se nás v Kroměříži celkem 16 halenkovských farníků a přijelo také auto s příbuznými i z Nového Hrozenkova.

V pěkném prostředí kaple jsme se spolu s řádovými sestrami a ostatními přítomnými modlili svatý růženec a v 10,00 h začala mše svatá.

Mezi šesti kněžími, kteří za zemřelou sestru Jiljí sloužili mši svatou, byli nám u oltáře dobře známí – samozřejmě náš P. Mgr. Ján Rušin, SVD, také Mons. P. Josef Maňák, děkan z Frýdku Místku, huslenský rodák z farnosti Hovězí, P. Jiří Orság, působící v Kroměříži a rodák z Nového Hrozenkova.

Hlavního celebranta, P. Josefa Lambora, děkana z Kroměříže, někteří znali z děkanátní pouti na Velehradě asi před třemi roky, také P. Adama Ruckého jsme si připomněli z doby po úmrtí P. Jiřího Švanygy, kdy vypomohl službou ve farnosti. Šestý přítomný nám zůstal nepoznán, ale všichni jsme se radovali v Božím společenství, že nám Pán požehnal nejen krásným prosluněným dnem, ale i účastí na onom důstojném rozloučení s naší řeholní sestrou Jiljí. Hřála nás u srdce i projevená radost nad naší účasti na smutečním rozloučení nejbližších tří sourozenců a celé rodiny zemřelé, jakož i řádových sester.

Vždyť při citlivém ohlédnutí do historie naší farnosti jsme si všichni oživili, že M. sestra Jiljí byla šestou naší farnicí z Halenkova, která přijala volání Pána k řeholnímu povolání, vstoupila do řádu Sester svatého Kříže a radostně, jak jsem ji také osobně znala, zůstala věrna svému zasvěcení. Svým vzorem přivedla do řádu i mladší sestru Praxedu a byla motivací pro duchovní život i našim dalším pěti farnicím.

Bohu díky za její zasvěcený život pocházející z naší farnosti a odpočinutí věčné, dej jí, ó Pane!