Drazí a Bohem milovaní bratři a sestry,

každý z nás touží po životě a radosti z něho, ale v dnešním shonu nám nějak rychle rychleji ubíhají dny, týdny i roky a my si uvědomujeme, že tady na zemi jednou všechno skončí. Ale touha po životě zůstává. Byli bychom velmi nerozumní a ubozí, kdybychom si mysleli, že smrtí to všechno končí. Právě naopak. Smrt je nový porod do nového věčného života.

Křesťanský svět slaví v tyto dny svoje největší svátky. Jsou to svátky života. Proč? Nuž přece naše víra, kterou jsme dostali z Boží milosti, nám dává odpověď: Náš Pán a Boží Syn Ježíš Kristus jednou pro vždy zničil moc smrti a daroval nám ze své nekonečné lásky a milosrdenství věčný život.

Kristus vzkříšený z mrtvých víc neumírá a smrt nad ním už nevládne: „Každý, kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít!“

Tato Ježíšova slova jsou pravda, kterou můžeme najít ve svém srdci. Proto máme naději, že pro nás si nepřijde smrt, když se končí náš pozemský život, ale přijde pro nás sám Pán Ježíš Kristus. Proto, že on sám je jediná pravda, cesta a život věčný.

Moji milovaní bratři a sestry, přeji a vyprošuji Vám radost, pokoj a požehnání přes tyto nádherné velikonoční svátky, kde oslavujeme život, který nám daroval Kristus Pán ve svém vzkříšení.

Ježíš Kristus žije, aleluja!

Smrt Pána Ježíše

„Ježíš je náš Pán, …byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.“

Římanům 4,24b - 25

Pán Ježíš je Boží syn a má proto božskou moc. To se v Jeho životě vícekrát ukázalo. Mohl vzkřísit mrtvé, poručit bouři, aby se ztišila, i nasytit 5000 hladových osob pěti chleby a dvěma rybami. Proč potom neušel zadržení a ukřižování? I to by mohl. Když na něho pochopové vkládali ruce, řekl Petrovi: „Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů­?“ (Matouš 26,53)

Ale On tak neučinil! Proč? Vždyť neudělal nic zlého. Proč měl být přesto zabit? První odpověď na Jeho ukřižování zní: „Byl vydán k smrti na kříži proto, jelikož nazval Boha svým Otcem.“ To si vůdcové Izraele vykládali jako rouhání se Bohu. Za to žádali jeho smrt na kříži.

Byla to však vlastní příčina jeho smrti? Nikoliv, Pilát si uvědomoval, že Ho velekněží vydali ze závisti. Nenáviděli Ho, protože byl u lidu oblíbenější než oni sami. K tomu Jeho slova a skutky svědčily o tom, že je Boží syn. To oni nechtěli připustit. A i když si Pilát v daný okamžik nad Ježíšem umyl své ruce se slovy: „Jsem nevinen touto krví.“, přesto tímto gestem Ježíše vydal na potupnou a bolestnou smrt jeho žalobcům, i když si byl vědom o Jeho nevině. Pilátovo gesto umytí rukou nebude nikdy smazáno a Pilát se bude zodpovídat před Bohem z toho, že vědomě poslal na smrt spravedlivého člověka. „Nehledáme někdy i my zbytečnou vinu u druhých a raději se schováváme za výmluvy, abychom očistili naše svědomí?“

Ježíš Kristus, když visel na kříži a trpěl za nás, měl neomezenou kontrolu nad hodinou své smrti. S hlasitým zvoláním vydal vědomě svého ducha. Když se Pilát dozvěděl o Jeho smrti, divil se, že již zemřel. Ukřižovaní obvykle neumírali tak rychle.

Druhá odpověď na Jeho ukřižování zní: „Ježíš přijal mlčenlivě a oddaně svoji smrt, aby nám dal věčný život.“ Tolik nás všechny miloval. Chtěl strpět kříž a zemřít, abychom my mohli ujít spravedlivému Božímu trestu za naše mnohé hříchy. „Pán Ježíš nezemřel jako oběť lidského zločinu, nýbrž dal svůj život v božskou moc.“ Nezemřel tedy na následky ukřižování, nýbrž vydal svůj život k Boží cti a k záchraně všech věřících.

Když Ježíš na kříži umíral v hrozných mukách, krutých bolest a nevýslovně trpěl, svým nepřátelům nehrozil, a nechtěl jejich záhubu ani potrestání. Modlil se za ně ke svému Otci. Chtěl, aby jim mohlo být odpuštěno, když svůj zločin poznají a budou kvůli tomu činit pokání. Nepřál si jejich smrt, nýbrž život! Neprosil o pomstu, prosil o milost! Jeho srdce odráželo jen plnost lásky a odpuštění. „Umíme i my odpouštět?“

Bylo zvykem Římanů, že nechávali těla ukřižovaných zločinců na jejich kříži, dokud mrchožraví ptáci neočistili kosti ode všeho masa, tak byla smrt na kříži nejen strastiplná, ale i ponižující a potupná. Avšak jako ústupek židovským zákonům Římané dovolili, aby těla židovských zločinců byla za soumraku pohřbena.

Dalším zvykem bylo vykopat jámu blízko místa ukřižování a uvrhnout těla do ní. Tito vojáci pod křížem, kteří losovali o šaty Pána, by se velice rádi vrátili zpět ke svému vínu a kostkám, a proto předem připravili dost veliký hrob, aby se tam vešla tři těla. Jeho hrob udělali společný s dvěma lotry, neboť Ježíš pro ně nebyl ničím a oni museli konat své kruté dílo, čím rychleji, tím pro ně lépe. Ale když velké dílo smíření bylo dokončeno, když tma přešla a Boží milovaný Syn byl již na kříži mrtev, Bůh zakročil a řekl: „Dost!“ Lidem už nebylo dovoleno, aby pokračovali ve zneucťování Toho, jenž s dokonalou poslušností vykonal jeho vůli. Jeho nepřátelé byli odvrženi stranou a od této chvíle byl On vážen a uctíván těmi, kdo Ho milovali. Nyní Josef z Arimatie, bázlivý a tajný učedník, vystoupil se svoji velkou smělostí a požádal o tělo Ježíše, což byla neslýchaná věc, kdo by přikládal nějakou cenu tělu ukřižovaného zločince? „Ježíš však nikdy zločincem nebyl.“ Svaté tělo Ježíše Krista bylo tedy sňato z kříže, položeno do klína Jeho Matky a poté zabaleno do lněných pláten se stem liber vonného koření myrhy a aloe, které přinesl Nikodém, který kdysi v noci navštívil Ježíše, aby s ním společně pohovořil a mohl u Něho najít odpověď na své otázky.

Josef z Arimatie, Marie z Magdaly a Marie matka Josefova Mu připravili pohřeb Krále. Uložili Ho do nového skalního hrobu, v němž bylo Jeho místo jen na malou chvíli, aby nám bylo předáno největší velikonoční tajemství Velké noci, jež je nazýváno Vzkříšením Ježíše Krista našeho obětavého a láskyplného zachránce, přes něhož se i my, kteří v něho věříme, jednou budeme odebírat k Bohu do života věčného.

Děkanátní setkání mládeže ve Štípě u Zlína

Bylo sobotní ráno dvacátého čtvrtého dne měsíce března, kdy se několik z nás mladých vydalo na Děkanátní setkání mládeže ve Štípě.

Kolem půl deváté jsme dorazili na místo. Po příjezdu jsme se bylo zaregistrovat a jakmile bylo vše hotové, mohli jsme se připravit na mši svatou, kterou sloužil náš pan arcibiskup, Mons. Jan Graubner. Při mši svaté jsme společně rozjímali nad Božím slovem a děkovali za to, že zde právě v tento den můžeme být. Po mši svaté následovaly různé přednášky, velmi zajímavé a poutavé.

V polední pauze jsme se každý zařadili do připravených aktivit, jako tvoření, modlitbu nebo křížovou cestu. Tento den jsme zakončili katechezí a chválami v kostele. Bylo to velice nádherné, tolik mladých lidí, kteří touží po Boží lásce a milosti.

Již se těším na další ročník, který bude určitě opět skvělý.

Nad stránkami našich matrik:

Křty: Do našeho farního společenství budou ve křtu svatém přijati tito naši farníci:

10.3.2018	Bronia Františka VENCLIČKOVÁ	Velké Karlovice 931
8.4.2018	Vojtěch TYDLAČKA	Huslenky
22.4.2018	Martin KOŇAŘÍK	Velké Karlovice 219

Pohřby: Od posledního zveřejnění ve Farním hlase jsme se rozloučili s těmito našimi farníky:

9.3.2018	Josef GABERA	Halenkov – Dinotice 198	76 let
15.3.2018	Milada BLÁHOVÁ, roz. Palátová	Halenkov – Černé 700	49 let
16.3.2018	Josef KUČERA	Huslenky – Kýchová 232	90 let
19.3.2018	Milada ORSÁGOVÁ, roz. Holcová	Halenkov – u Šuláčků 649	68 let
20.3.2018	Juraj ŠULIMAN	Halenkov 655	72 let
22.3.2018	Anastázie KOCURKOVÁ, roz. Žbánková	Huslenky – Kýchová 496	76 let
28.3.2018	Antonín STRBAČKA	Halenkov – Dinotice 197	67 let