DOBA POSTNÍ

Popeleční středou vstupujeme do doby postní. Liturgie doby postní nás vede k vnitřní duchovní obnově a vybízí nás k větší soustředěnosti, sebeovládání, kajícnosti a smírnému odčiňování hříchů.

V naší farnosti budeme konat v postní době KŘÍŽOVÉ CESTY, a to vždy v pátek v 16:45 h před večerní mší svatou a v neděli po ranní mši svaté.

Jako každoročně, se zapojíme do POSTNÍ ALMUŽNY tím, že budeme odkládat do papírových skládaných pokladniček to, co nepotřebujeme, co si dokážeme odřeknout.

Postní almužna bude ukončena na Květnou neděli. Jedno heslo říká, že KDO BERE, NAPLŇUJE RUKU, KDO DÁVÁ, NAPLŇUJE SRDCE.

Postní almužna naplňuje srdce (nitro) ještě více, než když člověk dá potřebnému to, co má v kapse.

Proč?

Protože dá hodnotu toho, co si mohl dopřát a co si odřekl. Když si totiž dokážeme odřeknout to, co můžeme mít a nemusíme, trénujeme se k tomu, abychom dokázali odmítnout to, co je lákavé, ale špatné. Tak roste charakter člověka, posiluje se pohotovost udělat dobro a odmítnout zlo.

Platí to pro malé i velké, mladé i staré …

Ušetřené peníze tak pomohou těm, kteří nemají nejen na dobroty navíc, ale často ani na základní potřeby, říká v letáčku k Postní almužně Mons. Bohumír Vitásek, prezident Arcibiskupské Charity Olomouc.

POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA V NAŠÍ FARNOSTI:

V sobotu, 11. března 2017 proběhne v naší farnosti Postní duchovní obnova.

Přijede mezi nás P. Mgr. Andrzej Bystrzycki, farář ze Štítné nad Vláří z děkanátu Valašské Klobouky. Začne přednáškou v 15,00 h, pak v 16,00 h budeme při Adoraci rozmýšlet nad jeho slovy a v 17,00 h zakončíme postní duchovní obnovu mší svatou. Těším se na Vaši hojnou účast a společné duchovní prožití této obnovy.

P. Zbigniew Czendlik

Člověk je bytostí společenskou, která se ráda setkává s lidmi, jež ji mohou v něčem dobrém ovlivnit. Nasměrovat ji anebo ji utvrdit, že jde po správné cestě, kterou si zvolila. Jedním takovým setkáním byla zajímavá a přínosná beseda s římskokatolickým knězem a zároveň děkanem lanškrounským polské národnosti působícím už řadu let v Lanškrouně v Čechách P. Zbigniewem Czendlikem.

Jehož můžete zároveň znát z rozhlasu z  pořadu Nokturno pro osamělá srdce, nebo z televizních pořadů Uchem jehly a U pastýřů. Ve své farnosti i všude tam, kde se objeví, velmi citlivě vnímá mezilidské vztahy, život i samotného Boha. Je knězem, který si v sobě nese otevřenost, radost ze života, humor, vtip i velkou loajalitu k Církvi a pokoru před Bohem. Je i člověkem, který má své starosti, záliby a zájmy. Své farníky v kostele povzbuzuje k tomu, aby si vedli dobře a odnášeli si do svých domovů za mše svaté radost, sílu k životu, aby se netrápili výčitkami, co neudělali správně, kde zklamali, ale aby svůj život co nejlépe prožili, nejen pro své blízké, ale pro všechny. Aby ve svém životě byli člověkem velkorysým, laskavým a dobrým, který umí udělat ve svém poslání vždy něco dobrého a podstatného. Jelikož náš život není o délce, ale o jeho kvalitě. Není to stav přežívání, stálé kritiky, nespokojenosti a strachu, ale cesta každodenní naděje a radosti z hlubokého prožitku. Když něco chceme změnit, musíme se nejprve změnit my sami, a tím můžeme změnit svět kolem sebe. Jak říká papež František: „Životem jdi klidně - buď laskavý a pokorný.“ I tohoto vzácného muže má P. Zbigniew ve velké oblibě a úctě, sám o něm řekl, že je to velmi pokrokový a sympatický papež. O němž se mnohokrát zmiňuje a cituje jeho myšlenky i ve své knize, kterou nedávno vydal, a o které na setkání v Městské knihovně na Vsetíně hovořil se zdravě humorným tónem, vtipem i osobními zážitky. Jde o knížku, jež si nese osobitý náboj ze života P. Zbigniewa. A která se zároveň čte ve všech věkových kategoriích. Je to kniha, která se na Vás usmívá a kterou musíte chtě nechtě číst především vlastním srdcem, abyste ji dokázali nejen pochopit, ale i přečíst jedním dechem, protože ji napsal nejen velmi pozitivní, milý a hodný člověk, plný radosti, humoru a vtipu, ale zároveň i kněz, jenž je velmi činorodý, který má pokoru k lidem, k životu i k pomoci bližnímu. Sám P. Zbigniew říká: „Kněz není Božím advokátem, ani Božím státním zástupcem, který lidem odkládá břemena z jejich beder a vede je za ruku, ale je tu pro člověka, aby mu v jeho nesnázích tu ruku podal.“ A pro nás všechny platí, aby se nám dařilo, a náš život měl svůj směr i spád. Poslední myšlenka, se kterou se s námi P. Zbigniew rozloučil, byla: „Usmívejte se na druhé i na sebe, abychom sebe milovali a uměli si odpouštět.“ Ve své knize píše: „Já to beru tak, dokud mám v srdci dostatek lásky, pořád mám co rozdávat. Stále mám co nabídnout a čím druhé obdarovat. A budu se o to snažit až do poslední chvíle, do posledního vydechnutí. Měli bychom lásku a dobro rozdávat na potkání, nic si nenechávat na potom.“ Říká se, že lidé zapomenou, co jsme řekli, co jsme udělali, ale dlouho si budou pamatovat, jak jsme se u něho cítili, za sebe mohu napsat, že jsme se u takové osobnosti cítila velmi dobře, že jsem si v jeho projevu našla to nejdůležitější, to, co člověka má provázet po celý jeho čas: láska, víra, radost, důvěra v Boha, v lidi i v sebe sama a to beze strachu s otevřeným srdcem, vděčností a každodenním poděkováním.

O našem kocourovi

Budík. Mrazivé lednové ráno. Venku tma a mínus dvacet. Sotva se vyhrabu z peřiny, už mám po náladě.

Při představě, co všechno mne zas dneska čeká, se mi nechce ani existovat.

Po nezbytných ranních procedurách na sebe házím kabát a znechuceně jdu křísit zamrzlé auto.

Vyjdu ven, a co nevidím….

Na chodníku před domem se válí náš kocour.

Není přejetý, ani zraněný, ani nic takového, on se tam válí BLAHEM?!?

Přetáčí se na zádech sem a tam a vypadá, že prožívá parádní okamžiky svého života! Přesto, že je celý špinavý, promrzlý a hladový!?

Pro srovnání - druhý náš kocour, s vyčítavým pohledem „jak se o něj špatně staráme“, většinou sedí u dveří a touží jen po tom, abychom ho pustili do baráku a dali mu k tomu tak kilo masa a litr mléka.

Tenhle NE! Tenhle vypadá, že ho zajímají úplně jiné věci. Dokonce nevyskočí, ani když mne uvidí. Na zmrzlém chodníku se válí na všechny strany nerušeně (a nadšeně) dál…

Nikdy dřív jsem si jeho naturelu nevšimla, ale od toho dne ho pozoruju. A fakt! Ať prší, sněží, mrzne, ať je tlusto nebo pusto, ten kocour je pořád dobře naladěný. Dokonalá reklama na radost ze života! On je prostě rád, že dostal život a jde to na něm vidět.

Ten kocourek si vůbec neuvědomuje, jak hluboce mne svým chováním oslovuje. Nemůže vědět, že mu jeho radost trochu závidím a že bych chtěla být jak on. Být opravdově šťastná a vděčná za to, že jsem dostala ŽIVOT, přesto, že je těžký a bývá v něm i zima a hlad a hora nejrůznějších problémů.

Díky tomu kocourovi tak nějak víc chápu Ježíšova slova:

„Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.

Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Lk 25-33

Děkuji, Pane, že jsi stvořil kočky a hlavně tu naši :)!

Nad stránkami našich matrik:

Křty: Do farního společenství byli ve křtu svatém přijati noví farníci:

12. 2. 2017	Sofie Anna SMĚLÁ	Hovězí 196
19. 2. 2017	Alexandr Stanislav JANUŠ	Huslenky 250

Pohřby: Od posledního zveřejnění ve Farním hlase jsme se rozloučili s těmito našimi farníky:

10. 2. 2017	Anastázie SLOVÁČKOVÁ, roz. Maňáková	Huslenky – Kýchová 506	82 let
13.2.2017	Stanislav MACHÁLEK	Halenkov 473	62 let
15.2.2017	Žofie ŠULÁKOVÁ, roz. Šuláková	Hladké Životice, Fulnecká 93 (rodačka z Lušové)	93 let

Dětský maškarní ples na faře

se konal v pátek, 17. února a organizátoři i my přihlížející jsme se shodli, že se neobyčejně vydařil.

Začínalo se mší svatou, na které již řada masek byla přítomna a my ostatní jsme se těšili z plejády barevných kostymů, promýšlných masek i zručnosti v jejich provedení. Po mši svaté přišly děti na faru, kde byly rodiči svěřeny do péče těch, kteří je vedou a připravili pro ně mnohé hry k zabavení.

To bylo jásotu, zpěvu, tance – radost pohledět.

Stanovený čas k zábavě rychle uběhl. Ještě vyhodnocení tří nejhezčích masek, ocenění za nejlepší výkony při hrách a už přijížděli rodiče, aby si rozdováděné dítky z her, ale radostné a šťasné, odvezli do svých domovů.

Shodli jsme na tom, že příště se tato akce uskuteční v tělocvičně školy, protože prostory na faře byly pro tak velké množství přítomných dětí malé.