Farní hlas - duben 2016
Celé články se rozbalí po kliknutí na jejich nadpis nebo první odstavec.
Moji milovaní farníci,
Prožíváme velikonoční období a celá církev žije v radosti, protože Ježíš zvítězil nad smrtí a lidskou bídou.
Kristovo vítězství je i naše vítězství, stejně jako je jeho radost radostí naší.
Tak nám byla znovu otevřena brána do věčného štěstí. Každý člověk touží v hloubi svého srdce po štěstí. Ale co to vlastně je? Opravdové štěstí je život v lásce. Člověk touží milovat a být milován. Nyní bychom se mohli zamyslet – co je to vlastně láska? Láska je pokoj srdce a duše. Láska není jen nějaké požitkářství nebo užívání si pozemského dobra, krásy a zdraví.
Jistě jste mnohokrát viděli i staré a nemocné lidi, a přesto z nich zářil pokoj a radost. Proč? Právě proto, že tito lidé poznali pravdu. Pochopili, že jedině, když se dokáží těšit z maličkostí a děkovat za vše, co v životě mají, poznají, že jsou milováni. Takový člověk rozdává tuto svou radost okolí, ve kterém žije. Stále má čím obdarovat svého bližního, protože si je vědom, že sám Bůh je jeho Stvořitel a otec, který se v pravý čas umí postarat o to, co potřebujeme.
I v těžkých chvílích je člověk, který poznal Boží lásku, trpělivý a žije v naději Božího Syna, Ježíše Krista.
Podívejme se např. na blahoslavenou sestru Zdeňku (Bl. Zdenka Cecília Schelingová, řeholní sestra, umučena komunisty), která za bývalého režimu velmi trpěla a byla mučena, protože zachránila život jednomu knězi, a nakonec v bolestech odevzdala svůj život Bohu. I přes všechno utrpení vyslovila slova: „Já vím, že za mračny je moje milované slunce.“
Poznala pravou lásku, Krista živého a vzříšeného, který vstal z mrtvých a věčně žije mezi námi. Najdeme ho v každém našem dni, ve svátosti oltářní, kterou mnozí z vás denně,
anebo ve sváteční den spolu se mnou přijímáte.
Proto přesto, že přicházejí chmurné dny, kdy se nám zdá, že život není lehký, můžeme s blahořečenou sestrou Zdeňkou zvolat: „Já vím, že za mračny je moje milované slunce, věčně živý a milující Ježíš Kristus.“
Všem vám ze srdce přeji radostné dny naplněné radostí Zmrtvýchvstalého Krista.
V modlitbách s vámi spojený, váš otec Ján
Nevyčerpatelná Bible
V samotné Bibli najdeme vše, co potřebujeme nejen jako křesťané, ale i jako obyčejní lidé, kteří se věnují historii a hledají podstatu křesťanství v našich i světových dějinách. Většina knih Bible byla psána více než před třiceti stoletími. Je rozdělena na dvě části. Starý zákon, jenž je společně čtený Židy i křesťany. Nový zákon, který začíná narozením Ježíše Krista a je uznávaný pouze křesťany.
Než vznikla vázaná kniha do dnešní podoby, byl dříve v hluboké minulosti seznam knih, tvořící hebrejskou Bibli, psán na svitcích, které tvořily pruhy papyru (což je dřen rostliny šáchoru, který se vyráběl v Egyptě 4. tis. l. před naším letopočtem). Svitky byly slepeny v pásech o rozměrech 30 na 20 cm, aby měly požadovanou délku. Nejstarší svitek byl nalezen u Mrtvého moře a měřil 8,2 metru. Texty se později psaly i na kůži. Se svitky se velmi těžce manipulovalo, a snad i proto byly později ze své služby vytlačeny. Můžeme tedy říci, že právě křesťané byli zřejmě průkopníky knižní formy textu zvaného kodex, u něhož se v ohybu dvojlisty sešívaly na větší složky. Později byly ochráněny před poškozením pevnými deskami. Okolo druhého století po Kristu se kodexy používaly běžně, (kodex je rukopisná kniha psaná na papyru, později pergamenu a od 14. století na papíru). Nejstarším kodexem Nového zákona je Sinajský kodex, který byl objeven v 19. století v klášteře svatém Kateřiny na úpatí biblické hory Sinaj, na níž Bůh seslal Mojžíšovi desatero.
V Bibli je zmíněno více než sto rostlin. Stromy v ní dávají ovoce, lep, stavební i palivové dřevo, réva víno, olivy olej. Vědci a historikové zdánlivě přemýšlejí o ovoci v podobě jablka, které se stalo symbolem vyhnání prvních lidí z ráje, protože o takovém ovoci se Bible nezmiňuje, i přesto však zůstává jablko jablkem. Z rostliny Boswellia sacra se vyráběla kadidla a voňavky. Balzám se používal při léčbě a hena Lawsonia dermis dávala barvivo.
Bibličtí lidé měli daleko větší znalost rostlin a jejich vlastností než dnešní člověk. O fíkovníku říkali, že když pučí její květ je tak krásný, že předčí i nádherně oděného krále Šalamouna, jenž se svým předchůdcem a otcem zároveň králem Davidem, složili dvě z nejkrásnějších sbírek Bible. Žalmy a Písně písní.
Dále se v Bibli setkáváme s mnoha druhy ptáků a zvířat, k jejich chování jsou vyvozena mnohá ponaučení. Pro lenivce platí, aby se šel podívat na mravence, podle nich by měl lenivec zmoudřet (Přísloví 6,6). Ovce, kozy, krávy a osli, to byla zvířata každodenního života biblických lidí. Divoké šelmy, jako byl lev, medvědi a divoká prasata, představovaly pro pastevce, kteří svá stáda pásli daleko na odlehlých místech, často veliké nebezpečí.
Než se Bible narodila do dnešní podoby, o její síle a moudrosti se lidé dozvídali z rukou umělců - z jejich děl, které přenesli do vitráží oken našich kostelů a poté na překrásná plátna obrazů, aby tak prostý člověk poznal biblické příběhy všemi smysly.
Vzpomeňme však ještě ve spojitostí s Biblí i „Kurmánské svitky“ od Mrtvého moře staré dva tisíce let, jenž nalezli pastevci v roce 1947 – 1956. Byly ukryty v jeskyních před nájezdy Římanů. Tyto vzácné a starobylé svitky obsahovaly první kopie hebrejské Bible, kalendáře, chvalozpěvy a žalmy. Písmo svaté bylo přepisováno národem Esejců do aramejštiny, což byl jazyk, kterým mluvil Ježíš Kristus, dále do hebrejštiny a řečtiny (Esejci – přeloženo z aramejštiny „hasajja“, což znamení lidé zbožní či tiší). V jeskyních se našly i svitky, v nichž se při přepisu udělaly chyby, ale všechny se s úctou uchovávaly, aby se pro věřícího člověka neztratilo ani jediné slovo, které přišlo od Boha.
Bible a slovo Boží v ní by mělo mít své místo nejen v našich domovech, ale i v našem srdci. K této knize bychom se měli navracet třeba jen v kratičkých kapitolách, jenž jsou nám blízké, v nichž najdeme to pravé já. V dalekém Jeruzalémě, když mají chlapci dvanáct let, připevní se jim kolem hlavy kožená čelenka, na jejíž přední části je zavěšená malá krychle, v níž jsou uschována a zapsána ta nejdůležitější slova z Písma svatého, aby je chlapci měli každý den před očima. Dvacet čtyři hodin denně, při učení, ve spánku, při odpočinku i hrách venku na hřišti, nebo jen u práce na počítači. Pro nás tak zvláštní až cizokrajný znak daného národa a pro ně samozřejmost, která je vede k úctě a lásce k Božímu slovu.
Mgr. Jarmila Kopecká
Nad stránkami našich matrik
Křty: Do našeho farního společenství jsme přijali ve křtu svatém farníky:
20.3. - Carlo DOGNINI, Brescia - Itália
10.4. - Kryštof BĚTÁK, Huslenky 233
Sňatky: V tomto měsíci, v sobotu 2. dubna ve 13,00 h si v našem kostele udělili svátost manželství snoubenci:
Ing. Zdeněk ZDANJUK z Halenkova 457 a Lucie PETŘKOVSKÁ ze Vsetína – Sychrova č. 140
Pohřby: Od posledního zveřejnění ve Farním hlase jsme se rozloučili s těmito našimi farníky:
14.3. - Anna KOŇAŘÍKOVÁ, roz. Janušová, Huslenky – Kýchová 144, 74 let
22.3. - Miroslav PEKAŘ, Nový Hrozenkov 23, 61 let
1.4. - Veronika BROUSILOVÁ, roz. Šašinová Halenkov – Černé 355, 82 let
Tradice tak dávná, a přece něco nově!?
Už dva tisíce let se těší křesťané na celém světě z radostné zvěsti, že Kristus žije. Každoročně probíhá oslava velikonočních svátků, jedněch z nejkrásnějších.
I my jsme se ve farnosti opětovně těšili na jejich oslavu a žili v očekávání něčeho nového – s novým duchovním otcem. Nasvědčovala tomu i náročná příprava ministrantů, lektorů, kostelníka, varhaníka, sólové zpěvačky i sboru. V našem očekávání nedošlo ke zklamání, naopak.
Už doba postní zaznamenala řadu novot – především v konání křížových cest. Letos se zapojily i maminky, otcové a mladí rodiče.
Na Zelený čtvrtek zasedlo 12 mužů na židle, aby jim P. Ján umýval nohy. Na Velký pátek ležel duchovní otec před Křížem a při přenášení Monstrance do Božího hrobu se až tajil dech přítomným z toho, s jakou úctou se tyčila nad hlavami nás všech, zahalena v bílém závoji.
Očekávala v Božím hrobě farníky, kteří přicházeli po celou Bílou sobotu v tichosti bdít, modlit se a soucítit s Pánem Ježíšem.
Na Slavnost Zmrtvýchvstání hrál při obou mších svatých kostelní sbor a byly posvěceny pokrmy těm, kteří si je k posvěcení přinesli.
A v pondělí velikonočního týdne nás mile překvapil mladý muž v kroji východního Slovenska. Nechtěli jsme věřit svým starým očím, že je to náš pan farář. Slušelo mu to, jak dosvědčuje i pořízený snímek, a to nejen v kroji, ale i při celém důstojném slavení velikonočních svátků. Bohu díky za něj!
Jana Trtíková
Co všechno plánujeme v naší farnosti v květnu?
To se dočtete v sekci Akce ve farnosti
V měsíci červnu
V sobotu 4.6. budou zahájeny Halenkovské slavnosti Slavnou mší svatou v našem kostele v 9,00 h, která bude sloužena za všechny nositele Čestného občanství a uznání Halenkova
a za všechny farníky a občany Halenkova.
Odpoledne v tento den pojedeme společně autobusem na Děkanskou pouť za naše rodiny a nová kněžská povolání, na Velehrad. Budu rád, když naplníme celý autobus. Rád pojedu s Vámi. V neděli, 12. června bude při mši svaté v 10,00 h naší farnosti Slavnost prvního svatého přijímání.
Každoročně konaná pout nemocných na Svatý Hostýn se uskuteční v úterý, 12. července, také zde pojedu s Vámi.
V úterý, 23. srpna se uskuteční slíbená pouť z naší farnosti za P. Miroslawem do jeho nových farností – Těšetice u Olomouce, Slatinice a Drahanovice. Věřím, že společně uděláme Otci Miroslawovi radost.
Váš P. Ján Rušin, SVD